18. března 2012

Jaroslav Hutka

Nepamatuji si jména
takže lehce ztrácím orientaci
a půl osvětleného světa je mi nepřístupným
temným nepojmenovaným
Jména - to je současnost
a mně bez paměti je v ní obstarožně -
každé trávě
každému šutru dali lidé jméno
a z kapitolu slovníku
svět ovládají a přivlastňují
ale na dotyky už se jména nedostalo
na sklony těla a pohyby očí
a už vůbec ne na lásku
tam zůstáváme všichni zarytě němí
beze slov
a bez paměti
ztraceni
jako já ve světě s těmi jmény
které znám
které znám jen já
ta která si já pamatuji
a kterým nikdo nerozumí

Žádné komentáře:

Okomentovat