HELLA!!

Ještě koupím červenou fixu na hvězdičku

U mě taky nic moc, jak hořký mandle. Hrozně mě štve, jak se všichni na bytě navzájem pomlouvají, ale jakmile se sejdou třeba v kuchyně, tak samý smích a vzájemná ochota. Nebylo by jednodušší se spolu prostě nebavit a nehrát tu to divadlo?
Barča (taky spolubydlící) se dnes vrátila z praxe z léčebny, tak jsme si povídaly o tom, co tam viděla, s kým se bavila atd... to bylo fajn.
Chci, aby ti bylo taky fajn.

jak to skončilo

Jo-Li, duhová ninja, a Khro-Bo, židovský polobůh, svou misi v Japonsku nezvládli.
Proto si pro své poslední setkání vybrali Aokigaharu.

Omylem jsem snědla dvě plesnivé jahody, ale nejsem si jistá, jestli ti to pomůže k lepší náladě.

tanečním krokem směle
mířím přímo do postele

tečky

Většina těch fantazií jsou spíš něco jako spřádání plánů s přáteli a vymýšlení dialogů, co bychom vedli a tak, všichni, které mám ráda, se totiž rozhodli, že je super nápad bydlet na druhé straně republiky (Natka se usadila v Praze, Alga a Stan jsou v Lípě, Míša s Ivanem za hranicema, druhá Míša v Těšíně...), tak se s nimi moc často nevídám... a tohle je to jediný, co mi zbylo - řečeno bez stopy sebelítosti, fakt. Však já vím, že za chvíli jsem zase zpátky v Práglu a bude to žůžo a nejvíc pohoda jahoda.
Takový stavy že se uvnitř třeseš, něco tebou občas cukne, musíš si hrát s prstama, protože je neudržíš v klidu, zrychlí se ti dech a tak... ale není to hrozný, jen je toho poslední dobou nějak moc... až se mi dostane známá neznámost z hlavy, tak budu zase ok :)
Táta se dost dlouho zabýval entomologií (hlavně brouci a motýli), tak jsem na tuhle havěť zvyklá... nemusím jen pavouky, co mají tlustý tělíčko. A potom červy... chm.....chmmmmmmmm fuj
Já jsem zjistila, že králíky asi nikdo nemusí a jako první reakce vždycky zazní, že je mám strčit na ten pekáč :D

03 štěstí by bylo, kdyby fungoval bojler

tak to prostě tečkuj

Já ti ani nevím, jestli jsem chtěla ráno ještě něco napsat, nakonec jsem stejně neusnula, vzpomněla jsem si, ještě zaregistrovaná na jednom webu pro lesbičky a úplně náhodou jsem tam potkala jednu bývalou spolužačku, tak jsme se daly do řeči, snad půjdem zase někdy na pivo a kofolu a velkou porci zvláštní hudby.
Do Brna jsem jela nakonec až po obědě s tím, že filozofii se budu učit ve vlaku, ale vůbec, na uších sluchátka, na kolenou otevřená knížka a já koukám z okna a vlastní fantazie mě rozesmívá. Pak teda menší blbej stav, ale pak zase dobrý.Mám půjčený kufr od Ivana, zítra by si pro něj měl asi přijít a odvést si z bytu poslední věci, vážně jsem zvědavá na to, jak s sebou na Slovensko potáhne otáčecí židli. Štve mě to, že kdyby tu nic neměl, tak se určitě nestaví, stejně tak Míša, ten rok v Norsku je od nás nějak odtrhl, snad se všechno vrátí do starejch kolejí. No ale chtěla jsem napsat, že s tím blbým kufrem jsem si jen cestou z vlaku do bytu přejela kotník asi desetkrát.. a zrovna jsem neměla gládičky, ale normální tenisky, tak taky nic moc.
Já jsem se dřív bála hrozně moc věcí, teď se to naštěstí zredukovalo, ale pořád mám respekt ze semaforů, přechodů, prostě že mě něco přežvejkne. Známá neznámost mě vždycky po nocích za nulového provozu tahala přes silnici na červenou a já jsem stejně vřískala, že nás chce zabít.
Na pravý oko hrozně blbě vidím do dálky i do blízka, takže asi všeobecně, ale brejle stejně nosím málokdy.
Máš sladkou krev, nebo tak se to aspoň říkalo, možná se ty sviňuchy přisajou jenom na všecko, co jde okolo (naštěstí to nejsem nikdy já).
Jo a spolubydlící ty moje malý ušatý satany nechala celý víkend volně puštěný, takže to tu vypadá jak po armagedonu, všechno rozkousaný, počůraný nebo úplně ztracený, včetně jednoho toho hajzlíka, co asi zase leží v troubě na pekáči, protože si myslí, že je to jeho doupě.

Džoš bude mít přednášku

Stanley: "To by mě docela zajímalo, o čem měl Džoš tu přednášku."
Alga: "Myslím, že o Guilty Gear."
Stanley: "To jo, ale co tam asi tak říkal?"
Alga: "To nevím."
Stanley: napodobuje Džoší hlas a tančí: "Hrála jsem to u Algy. Moc mě to bavilo." 

Takhle děláme humor :-))
__________________________________________________________


Jelikož jsem mezi svými přáteli brána za tu největší lamoslavovnu obecnou, tak se dělá humor vždycky jen o mně o__o

nekřesťanská hodina

Bratr vstával do školy, tak mě vzbudil, ale to nevadí, aspoň jsme se rozloučili. Včera jsem ho ostříhala, tak je teď fakt sekáč,vyfotili jsme se spolu na webku a jeden kamarád se ptal, jestli nejsme dvojčata, tak pak koukám na ten snímek a fakt že jo, my nějaký ty podobný rysy máme (brácha je teda o tři roky mladší, ale já jak jsem docela tuk, tak mám takovej dětskej obličej... když se natočím nějakým zvláštním úhlem).
Vážně by mě zajímalo, kdo v naší rodině začal dávat všechny musli tyčky a sušenky všeobecně do ledničky, vždyť to je o vylomení zubů, na takovýhle revoluce nejsem zvědavá.
Tyjo ne, ještě nefunguju, tak tady aspoň písničku, zbytek pak..... snad v práci přežíváš líp.


nejdřív wtf, ale teď si ji pouštím asi už po desáté

02 štěstí je se dobře vyspat

01 štěstí je plyšová hračka od milé

v neděli nedělat nic

Vzbudila jsem se na neděli docela brzo, snad už okolo sedmé, v pokoji byl vydýchanej vzduch (v Brně mám pořád otevřený okno) a měla jsem žízeň a vedle postele jsem měla kofolu, ale to nebyl dobrej nápad, protože se mi slepila pusa, žízeň jsem měla pořád a nechtělo se mi z pod peřiny. Tak jsem si jen tak palcema u nohou pokyvovala do rytmu písniček, že to pití nechám na někdy jindy. Já takhle skoro všechno nechávám na někdy jindy, pokud je to činnost, do které nejsem zažraná.
Ale pak jsem si řekla, že mám na lide.cz málo fotek a že bych mohla udělat jakože nějaký album se spoustou těch starejch vzpomínkovejch, jako když jsem ve třetí třídě chodila na mažoretky nebo když jsme s kamarádkou hrály v Troškově pohádce. Tak se prohrabávám starejma emailama, protože já skoro nic nemažu, a najednou si čtu, jak jsme si úplně všichni lhali a jak si i teď lžeme a navždycky si lhát budem, a že vůbec nepřemejšlíme nad tím, co komu píšem a jaký hnusy tím můžem způsobit, ale já jsem úzkostná cíťa, tak si všechno moc beru. No a pak zase začaly ty stavy, kdy ti tak nějak vibruje celý tělo, napíná se a hned zase smršťuje, a ty se musíš schoulit úplně do nejmenší kuličky, protože jinak to přece nejde, a sice se cítíš, jako bys moh brečet vodopády, ale ani kapka, tak jenom řvát jak zvíře, ale rodiče vedle spí, tak přece beru ohled na druhý a pomalu se dusím. Já jsem magor na hlavu, víš?
Hlava je dobrá věc, i když se zdá jak zátka, tak je to vlastně nekonečnej tunel, klame líp než nejnovější model fiatu s velikostí svého kufru. Z višní je super bublanina, pekla ji naše sousedka, ale ona už tu asi přes rok není a já se pořád hrozně bojím zeptat, jestli je v domově nebo umřela. Taky mám blbý svědomí, že mě měla hrozně ráda a já jsem za ní přestala chodit, když mi bylo nějakých 12 a zajímaly mě víc kamarádky ze třídy. Škoda, že večer asi jedu zpátky do Brna, jinak bych v noci přelezla plot a šla se tam podívat.
Blogspot byl před těma inovacema hrozně cool, fakt, teď už je to o ničem, jak všechno ovládnul google.
A kde by ses vzal, tak jsem tě sebrala jako hezkej oblázek ze štěrkový cesty.

Co já vím, jestli by se to vešlo do komentáře

Tyjo, na ten blogspot se teď tak blbě píše.
No a já se při tvých článcích většinou směju a někdy uznale přikyvuju hlavou, ale spíš tak přehnaně z legrace, tobě by to beztak nevadilo. Je fajn u tebe vidět nový článek, já jsem hrozněj stalker, tak ti tam chodím denně, páč mě tvoje články ba.
Já se měla skvěle v pondělí a úterý, ráz na ráz v osm jsem se s jedním známým, kterého jsem nikdy neviděla na živo (jsem takové internetové dítě), domluvili, tak jsem sbalila pár věcí a utíkala na poslední noční bus. No a byla jsem hrozně ráda, že jsem to udělala. Já poslouchám písničky z mobilu, ale potřebovala bych spíš sluchátka, klidně levný, ale třeba deset, protože jakmile je nechám někde volně ležet, tak králíci přiběhnou a rozkoušou je, mají na tyhle tenký kabílky a drátečky nějaký šestý smysl.
Já chodím taky vždycky úplně mimo chodník, ještě se sluchátkama na uších, takže ani neslyším, když na mě někdo křičí. Ale většinou se snažím chodit u kraje, ale asi tak stejně nikomu nepomůžu.
Já věk neuhádnu nikdy, jako vůbec nikdy, ale zase na tyhle číselný fakta jako věk, váha, míry, výplata a tak moc nejsem. Občas se v létě skácím v mhd, protože málo piju, a když mi pak volají záchranku, tak řeknou, že vypadám třeba na 25 nebo i víc, tak jsem vždycky naštvaná a přemýšlím o plastice.
Já jsem teď doma u rodičů a už zrajou třešně, takže si takhle sedím na stromě, jen tak si broukám, mhouřím oči do sluníčka, jím ty třešně a jako taky dobrý :) Ale asi bych se měla učit na zkoušky... i když co, kdyžtak do roka a do dne.
A Praha se mi teď na chvíli (ale asi jenom na chvilenku) zprotivila, páč nějaký blbý zážitky a nešťastný lásky jedný dredovlásky, tak okolo jen tak nepojedu.