v neděli nedělat nic

Vzbudila jsem se na neděli docela brzo, snad už okolo sedmé, v pokoji byl vydýchanej vzduch (v Brně mám pořád otevřený okno) a měla jsem žízeň a vedle postele jsem měla kofolu, ale to nebyl dobrej nápad, protože se mi slepila pusa, žízeň jsem měla pořád a nechtělo se mi z pod peřiny. Tak jsem si jen tak palcema u nohou pokyvovala do rytmu písniček, že to pití nechám na někdy jindy. Já takhle skoro všechno nechávám na někdy jindy, pokud je to činnost, do které nejsem zažraná.
Ale pak jsem si řekla, že mám na lide.cz málo fotek a že bych mohla udělat jakože nějaký album se spoustou těch starejch vzpomínkovejch, jako když jsem ve třetí třídě chodila na mažoretky nebo když jsme s kamarádkou hrály v Troškově pohádce. Tak se prohrabávám starejma emailama, protože já skoro nic nemažu, a najednou si čtu, jak jsme si úplně všichni lhali a jak si i teď lžeme a navždycky si lhát budem, a že vůbec nepřemejšlíme nad tím, co komu píšem a jaký hnusy tím můžem způsobit, ale já jsem úzkostná cíťa, tak si všechno moc beru. No a pak zase začaly ty stavy, kdy ti tak nějak vibruje celý tělo, napíná se a hned zase smršťuje, a ty se musíš schoulit úplně do nejmenší kuličky, protože jinak to přece nejde, a sice se cítíš, jako bys moh brečet vodopády, ale ani kapka, tak jenom řvát jak zvíře, ale rodiče vedle spí, tak přece beru ohled na druhý a pomalu se dusím. Já jsem magor na hlavu, víš?
Hlava je dobrá věc, i když se zdá jak zátka, tak je to vlastně nekonečnej tunel, klame líp než nejnovější model fiatu s velikostí svého kufru. Z višní je super bublanina, pekla ji naše sousedka, ale ona už tu asi přes rok není a já se pořád hrozně bojím zeptat, jestli je v domově nebo umřela. Taky mám blbý svědomí, že mě měla hrozně ráda a já jsem za ní přestala chodit, když mi bylo nějakých 12 a zajímaly mě víc kamarádky ze třídy. Škoda, že večer asi jedu zpátky do Brna, jinak bych v noci přelezla plot a šla se tam podívat.
Blogspot byl před těma inovacema hrozně cool, fakt, teď už je to o ničem, jak všechno ovládnul google.
A kde by ses vzal, tak jsem tě sebrala jako hezkej oblázek ze štěrkový cesty.