Myslím, že bylo pondělní ráno. Trochu sychravo, trochu šedo, mlha a všechno co k tomu patří, to vycítíš ze vzduchu. A nebyl to obyčejný den, protože mi hlavou prolétlo, že tohle všechno už se někdy stalo a deja vu ( i když je to prý jen mozkem chybně interpretovaná vzpomínka) na mě útočilo ze všech stran.. a já se nechtěla bránit. Jedna, dva , tři....asi tak pět let zpět? Snad konec listopadu, vlastně ten den padaly první sněhové vločky. Koupily jsme si zmrzlinu, já jsem se snažila tu atmosféru zachytit foťákem (opravdu se nakonec vyvolalo jen pár čmouh, ale i ty jsou mi milé) a obě dvě jsme si užívaly první sníh.
Míšo, chybíš mi.
Ani nevím kolikrát jsem se tě snažila najít na facebooku (aspoň přes tvoji sestru), tvoje icq jsem ztratila už dávno, má google identita v téhle situaci ( a vždycky to bývá ta situace pro mě nejdůležitější) zklamala. Je docela vtipné, jak se dokážu k někomu citově upnout, i když jsme spolu celkově strávily tak tři týdny. V pondělí se mi znovu vybavily všechny zážitky, všechny hlášky... na mailu jsem hledala dokonce ty fotky žirafích roztahováků. Ale to bych nebyla já, abych nevěřila v lepší zítřky - v Brně ti budu přeci jen o kousek blíž n___n
- původně zveřejněno 4. 11. 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat