Tak dnes zase, zdálo se mi o Praze o Týně a dalších lidech ze střední a ze základky, sen se zajímavě smíchal s RPG hrou a asi Harrym Potterem nebo co já vím. Někdo nám šel po krku a Týnu si nechal jako rukojmí, mně se podařilo utéct a pak jsem s někým běhala po parku a sháněla pomoc, volala policii (který přijela v autě z recyklovaného plastu) a napsala Khrobovi. Protože jsem v tom spěchu zapomněla, že už se vlastně nikdy nechceme vidět ani se nějak kontaktovat. A on mi hned napsal něco milého o tom, jak si mě bude jako světoznámý malíř vydržovat a že se na mě hrozně těší. Byla jsem hrozně šťastná.
Svému podvědomí bych nejradši jednu vrazila, a to se neperu.
Žádné komentáře:
Okomentovat