Sociace!

Dnes jsem si uvědomila, že až sepíšu autobiografii, tak většina lidí bude přeskakovat kapitoly, kde věrně popisuju, jak se válím na posteli, poslouchám fajn fajn fajnovou hudbu, hraju počítačové hry (dnes jsem mimochodem zabila lady Aribeth... i když příběh NWN už dávno znám, tak mi zaslzely oči) a občas se mazlím s Máruškou. Což znamená jediné! Peníze, které bych utratila za knížky, které se mi pak nepřečtené válí v krabici u postele, věnuji na cestování, divadlo a jiné kulturní radovánky.
Cestuji nejradši sama, jen s nějakým deníkem nebo i s vytrhanými listy ze sešitu, kam si škrábu to, co bych chtěla vykřičet do světa, to, co se mi nikdy nikomu nepovedlo přesně popsat. Taky nesu zodpovědnost jen sama za sebe, takže když se ztratím, ujede mi vlak nebo zmoknu, tak si za to můžu jen já sama a nikomu se nemusím omlouvat a snášet jeho nepříjemné pohledy .)
Do divadla chodím taky radši sama, protože mě nebaví poslouchat připomínky doprovodu... i když jsou sebevtipnější, Terezo!
No ale co s těmi koncerty a tancovačkami? Před pár dny mi napsala Ivetka, takže se budu modlit, že má stejný nevkus jako já, jinak budu zas jak hruška v poli.