19. února 2012

Bratři Čapkové - Lásky hra osudná

Gilles:

lhát, básnit, zbožňovat
toť vše, co nechápeš. Tvůj mozek točí se
jak blbý kola běh kol čepu jednoho,
kol toho slova "mít". Mít, býti vlastníkem,
ne chápat a ne cítit, ne zbožně vzývati,
co vyšší je než já, ne pouze mít, jen mít,
mít, býti vlastníkem a hmatat rukama
a říkat "to je mé", a všechno strhnouti
v níž svého vlastnictví, a míti ženu tak,
jak já mám toto sklo, ten zrcadlový střep,
toť strašné! *mrští svým zrcátkem o zem*
Ta blbost úžasná: mít ženu; říkati
"toť mé" a sčítati všechny její půvaby
a nazvat je "toť mé". Co tvým je hlupáku?
Nic, ani obraz ne, stín ženy v zrcadle,
nic, ani vůně ne, jež dýše její vlas,
ni její pohyby, ni nekrásnější sny,
ni její tajnosti. Mít ženu! Kup si ji,
a přece není tvá; a kup si ji stokráte
a není více tvou než krásná neznámá
již potkáš poprvé.

Žádné komentáře:

Okomentovat