máj

Nepokládám se za prototyp romantické duše. Tím nechci říct, že jsem takový ten typ racionálně uvažující dívky, mezi jejíž koníčky patří především strategické plánování a kalkulace. Jenom si západy slunce a ranní zpěv ptáků mnohem raději vychutnávám o samotě, neskládám láskyplné verše/sms a neutírám si slzy rukávem partnerovy košile u prvoplánových romantických dramat (myslím, že tohle se společně s večeří při svíčkách počítá jako světově uznávaný vrchol romantiky). O to víc si opravdových romantiků vážím. Proto jsem zůstala mírně v šoku po přečtení článku v nejmenovaném dámském časopisu. Logicky bych pod nadpisem "Co nejromantičtějšíhojste kdy udělali"? očekávala popisování situace, na kterou se svým přítelem/přítelkyní budou vzpomínat i za x let ( za předpokladu, že spolu za x let budou), která se jim vryla hluboko do srdce, se kterou se budou klidně i chlubit ostatním, protože pro ně to opravdu něco znamenalo a protože se jim podařilo překlenout hranici stereotypu a vytvořit opravdový sen. Rozhodně nic jako:

"Udělala jsem mu lívance a do nich zapíchla symbolicky (???) jednu vidličku"
"Uspořádala jsem mu narozeninovou party, upekla čokoládový dort a po akci jsem mu připravila sladkou tečku - převlékla jsem se do růžového prádélka"
"Chtěl jsem ji překvapit a tak jsem nakoupil svíčky a rozsypal po pokoji lístky růží. Potom, co vstoupila, jsem jí zavázal oči a odvedl do postele."

(Při psaní tohohle článku jsem si vzpomněla na Corganovu kritiku reklamy na Korunní... takže už se jenom směju a je mi to asi fuk…)


- původně zveřejněno 5. 5. 2010