Po tragikomické sobotě jsem se opět rozhodla změnit se, stejně jako už stokrát předtím. A taky se budu víc oblíkat a víc pít nealkoholické nápoje. A možná taky přestanu být nedočkavá, ale to spíš ne.
V neděli ráno, potom, co Mína překousala kabely od routeru, jsem seděla na zastávce a čekala na bus do Avionu, abych se optala v domorodých elektrotechnech, zda mají požadovaný adaptér (neměli.. nikde!). Vedle mě si usedne holčička, co se klepe zimou, její táta jí půjčí svou obrovskou mikinu.
"Je zima, co?"
"To jo"
Začnu konverzaci a za chvilku se na sebe zubíme. Já ještě vyhodím dva kelímky od kávy, co se pode mnou válí na zemi a díky větru mi neustále ťukají do bot.
"Chceš žvýkačku?"
"Hmm... tak jo."
"Jakou?"
"Žlutou."
Dostanu od ní nefalšovanou žvýkačku Pedro, chvilku zápasím s tím, jak se vlastně zbavit toho obalu.
"Pojď blíž, ať je ti tepleji."
"Tak jo."
Opře si o mě hlavu. Škoda, že jim jel bus do Olympie, chtěla jsem se s ní rozdělit o jahody. Myslím, že se jmenovala Anička. Mám ráda děti.
A po napsání tohohle článku si připadám jak pedofil a to přece nebylo účelem.
Voním gumídkama a taky trochu kouřem z cigaret.
Žádné komentáře:
Okomentovat