Je to hrozně zvláštní, nikdy se mi o nikom nezdálo tak často jako o Khrobovi. Vlastně si málokdy pamatuji takové detaily jako lidskou tvář, a proto usuzuji většinou z oblečení, hlasu... sen člověku většinou sám našeptá s kým má tu čest (popřípadě bdění dodá pár argumentů).
S ním je to ale jiné, do detailů si pamatuju jeho obličej, modré tričko oprané do průsvitna a kalhoty s rozbitým zipem i tu titanovou tyčku v uchu. Občas má i tu mikinu po dědovi, ale to jen, když jsme venku, jako třeba v snu o ztrácení se na Praze 4.
Možná, že nám z topení taky uniká plyn, protože poslední dobou se mi to snění zdá čím dál realnější. Noc potom, co jsem mu emailem poslala sbohem a šáteček, se mi zdálo, že jsem za ním jela do Prahy, užili jsme si nádherný den, loučili jsme se ve dveřích a já jsem mu řekla sbohem. On mě chytnul za ruku a s úsměvem se ptal: "Snad nashledanou, ne?". "Sbohem, vidíme se naposled." Po probuzení by bylo hrozně fajn, protože jsem myslela, že jsem se s ním skutečně nějak vnitřně rozloučila a pár dní jsem tomu skutečně věřila... ano, tak naivní jsem byla! :)
Dnes jen taková maličkost, přišla mi od něj smska, že mu matka půjčila peníze a tak za mnou přijede, ale může utratit jen 100 korun a tak musíme celou dobu jíst jenom jahody a jezera. Ráno jsem pak byla hrozně šťastná, než jsem zjistila, že žádná taková zpráva mi v noci nepřišla.
Žádné komentáře:
Okomentovat